Reiki. Slovo, které zní trochu jako japonské jídlo, ale ve skutečnosti je to jedna z nejjemnějších metod, jak si dobít vnitřní baterky bez kafe, čokolády nebo vína. Je to terapie dotykem, která nebolí, neškrábe, nepíchá – a přesto dokáže pěkně rozhýbat emoce, tělo i mysl.
Znáš ten moment, kdy se blíží večer, v žaludku začíná koncert a ty stojíš před lednicí jako před tajemnou skříní z Narnie… jen s tím rozdílem, že místo kouzelných světů na tebe kouká půlka papriky, osamělé vejce a kousek sýra z doby Karla IV.
Vaření. To krásné umění, kde se z obyčejných surovin stává zázrak… nebo taky kouřový poplach a telefon na rozvoz pizzy. Kuchařky slibují jednoduchost, ale proč to u nich vypadá jako z katalogu, zatímco u nás jako z dokumentu „pokusy a omyly“?
Milé děti, zamysleli jste se někdy nad tím, kam mizí ponožky? Maminka je dá do pračky dvě, ale vytáhne jen jednu. Tatínek si stěžuje, že má každou jinou. A vy najednou nosíte modrou s raketou a růžovou s jednorožcem. Jak je to možné?
Háčkování vypadá na první pohled jako klidná, nenápadná činnost. Sedíš v křesle, v ruce háček, na klíně klubko a u srdce mír. Jenže stačí přehlédnout jedno oko, zapomenout, kde jsi skončila… a mír se mění ve frustraci, zoufalé párání a vnitřní křik: „Proč to není rovné?!“
Knihy. Nejlepší únik z reality, který nestojí majlant (pokud tedy nejste maniak s čtečkou, košíkem na e-shopu a nekontrolovatelným prstem „přidat do košíku“). Když čtete, cestujete, milujete, řešíte vraždy – a přitom sedíte na gauči v teplácích s hrnkem čaje. Knihy jsou zkrátka kouzelný portál… který občas padá na zem, když usneme ve čtení.
Když jsme byli malí, chtěli jsme být dospělí. Mohli jsme si dělat, co chceme! Jíst zmrzlinu k snídani, chodit spát pozdě, nosit, co chceme. Nikdo nám neřekl, že to všechno přebije faktura za plyn, zkažené mléko v lednici a otázka „co zase k večeři“.
Hubnutí. Magické slovo, které v nás vyvolává touhu, vztek, hlad a občas i slzy nad čokoládou. Zatímco muži vynechají jednu housku a zhubnou tři kila, my si dáme ořech a přibereme pět. Kde je ta spravedlnost? Zřejmě tam, kde končí ponožky z pračky – v jiné dimenzi.
Vesmír je plný nevyřešených otázek: Co je za černou dírou? Kolik ponožek se vejde do jednoho gauče? A hlavně – proč muži nečtou návody? Věda na to zatím nemá odpověď. My ženy ano: prostě protože jsou muži.
O mužích toho bylo napsáno mnoho – básně, knihy, návody na přežití i kriminální trilery, ve kterých figuruje ztracený ovladač od televize. A přesto nám občas připadá, že jim chybí manuál. Ne snad že by ho oni sami potřebovali – oni přece všechno vědí (nebo si to alespoň myslí). My ostatní ale často tápeme, když přijde řeč na mužskou logiku, způsob ukládání nářadí nebo jejich fascinaci grilem
