Existují otázky, které trápí lidstvo od pradávna. Má vesmír konec? Co bylo dřív – slepice nebo vejce? A hlavně: Proč máme na gauči dvanáct polštářků, když se na ně nesmí sednout?
Ano, dámy a pánové – dnes se podíváme na ten prapodivný jev zvaný dekorativní polštářek, jinými slovy – nejměkčí způsob, jak začít manželskou hádku.
Ženský pohled:
Polštářek není jen polštářek. Je to styl, nálada, osobnost obýváku. Je to puntík, který dotvoří celé aranžmá. Žena ho vybírala tři hodiny, kombinovala s přehozem, světlem lampy a vnitřním pocitem estetiky.
Přijde muž a… odhodí ho na zem, protože si chce sednout.
Mužský pohled:
„Proč je na gauči tolik věcí, na které se nesmí sednout?“ ptá se muž, držící v ruce třpytivý polštářek se střapcem.
Nechápe, že tento polštářek není funkční. Je to jako obraz. Nebo socha. Jen měkčí. A s flitry.
„A proč máme zimní a letní polštářky?“ pokračuje muž a podezíravě si prohlíží hnědý samet. „Myslel jsem, že polštářek je na to, aby bylo pohodlí, ne aby měl sezónu!“
Kde se to láme?
Ženy chtějí, aby domov vypadal jako z katalogu. Muži chtějí, aby se v něm dalo žít. A tak vzniká velká válka o měkké předměty, která často končí větou:
„Tak si jdi sednout jinam, když ti to vadí!“
„A kam? Všude jsou polštáře!“
Dekorativní polštářky nejsou problém. Jsou symbol. Symbol toho, že domov může být krásný, i když někdy nepraktický. A že muž a žena nikdy nebudou přemýšlet stejně – ale pokud se dokáží zasmát u jednoho gauče, i když je celý obložený polštářky, mají vyhráno.
A když ne? Tak jeden z těch polštářků nenápadně zmizí při dalším velkém úklidu
