Jedenáctiletý chlapec skončil na psychiatrii. StB případ tajila. Jevy, ke kterým v domku Smolkových na Opavsku docházelo v zimě 1985, dodnes nemají vysvětlení.
Pátek třináctého. Rodina Smolkových v Bohučovicích — poklidné vesnici kousek od Hradce nad Moravicí — si právě dokončila tapetování kuchyně. Uplynulo patnáct dní. A pak, 13. prosince 1985, ze stěny bez jakéhokoli varování „vystřelily“ dva otvory o průměru tři až čtyři centimetry, hluboké až na cihlu. Nikdo je tam nevyvrtal. Nikdo je tam neudělal. Prostě se tam objevily.
Tím to začalo. Tím, co si dnes říkáme Bohučovický fenomén — nebo bohučovický poltergeist — a co v následujících týdnech zaměstnalo policisty, statiky, psychology, psychotroniky, pracovníky Státní bezpečnosti i psychiatry. A co jedenáctiletého Tomáše Smolku přivedlo na psychiatrické oddělení v Olomouci.
Jak to začalo
Zpočátku si rodina říkala, že jde o poruchu zdiva. Kamenolom v okolí, otřesy, vlhkost. Ale jevy se stupňovaly rychlostí, která nedávala čas na racionální myšlení.
☝️13. 12.
Ze stěny vystřelí dva záhadné otvory. Tapety se samy odvíjejí do roliček a padají ze stěn na třech stranách kuchyně.
☝️16. 12.
Omítka létá po kuchyni „jako by někdo střílel na dům zvenčí.“ Lustr se rozhoupal tak, že narážel do stropu. Ve spíži začnou samy od sebe padat sklenice se zavařeninami — jedna po druhé, v řadě.
☝️20. 12.
Do domu přijdou první svědci zvenčí — statik František Stoklasa a kronikář. Před jejich očima se ze stolu zvedne podnos s košilí a přeletí dva metry. Těžká skleněná váza se vznese do půlky výšky místnosti a volně klesne na zem.
☝️6. 1. 1986
Vyvrcholení: do dvaceti minut začne v domě hořet na více než dvaceti místech najednou. Vzplane dubový stůl, pohovka — a salám uskladněný v zavřené ledničce.
„Stáli jsme v chodbě, když se ozval třesk jako výstřel z pušky. Podnos s košilí se zvedl ke stropu a volně přelétl dva metry. Místní přítomní propadli panické hrůze.“
— František Stoklasa, statik, nezávislý svědek, výpověď z 20. prosince 1985
Soudruzi zasahují
Pro komunistický režim byl případ noční můrou. V socialistické společnosti přece nic nadpřirozeného neexistuje — to byl ideologický axiom. Jenže jevy v Bohučovicích vidělo příliš mnoho lidí. Do vesnice se sjížděli svědci, zvědavci a nakonec i novináři. Bylo potřeba to zastavit.
Místní národní výbor vyslal do domu pracovnici jménem Jana Lysáková, aby situaci prověřila na místě. Ta přijela skeptická. Odcházela otřesená — osobně viděla, jak do chodby přiletěla plechová pokličky od hrnce z jiné místnosti, a slyšela silné rány. Přesto musela sepsat zprávu, která problém minimalizovala.
Státní bezpečnost případ utajila. Veřejná bezpečnost zahájila vyšetřování s předem daným závěrem: musí za tím stát člověk. Někdo z rodiny. Nejsnadnějším terčem byl nejmladší — jedenáctiletý Tomáš. Pod nátlakem bylo na dítěti vynuceno přiznání. Tomáš byl poslán na psychiatrii do Olomouce.
Z archivu — zpráva kronikáře, 1985/1986 (dochováno v Zemském archivu Opava)
V okně kuchyně bylo nalezeno propálené sklo o průměru přibližně pět centimetrů. Otvor měl zaoblené hrany z obou stran — jak zvenčí, tak zevnitř. Sklo kolem otvoru nebylo popraskané. Okno bylo převzato „na expertízu“ — a nebylo nikdy vráceno.
Policejní vyšetřovací spis byl v roce 1997 skartován. Část materiálů zachránil tehdejší kronikář. Jsou uloženy v Zemském archivu v Opavě a přístupné pouze se souhlasem rodiny Smolkových.
Vědci, psychotronici a studený oheň
Do Bohučovic byl nakonec vyslán i tým Psychoenergetické laboratoře pod vedením PhDr. Zdeňka Rejdáka, zakladatele české psychotroniky. Rejdák jevy prozkoumal a vydal závěr: jde o spontánní psychokinezi — nevědomé uvolnění mentální energie konkrétního člověka. Obvinil matku rodiny, jejíž potlačovaný stres a nenávist k zemřelému dědovi — který žil v domě těsně před smrtí — měl tyto síly spustit. Jako důkaz uvedl, že hořelo vždy poblíž věcí, jichž se dědeček dotýkal: jeho záclony, jeho zavařeniny.
Svědci přitom popisovali oheň jako zvláštní. Podle jednoho z přítomných to byl „studený oheň“ — plamen, který hořel, ale nenechal po sobě teplo, které by odpovídalo destrukci, jíž způsobil. Dubový stůl shořel bez normálního zápachu dřeva.
Tomáš Smolka byl po několika týdnech propuštěn z psychiatrie. Psychiatrická primářka svůj postup v případu obhajovala ještě v roce 1999 — v soukromém rozhovoru s Janou Lysákovou, svědkyní jevů. Přisuzovala vše zemětřesným rojům v oblasti.
Bohučovický případ není v Česku ojedinělý. Podobné zdokumentované případy se odehrály v Bobrové na Vysočině v roce 2006 — tam se dochoval i autentický záznam telefonátu velitele hasičů s operačním střediskem — a v Děčíně v roce 2011. Žádný z nich nebyl přesvědčivě vysvětlen.
Co přesně se v domě Smolkových stalo, nevíme. A pravděpodobně se to nikdy nedozvíme — policejní spis byl skartován, okno s propáleným otvorem zmizelo, rodina mlčí. Zbývají jen výpovědi svědků, kteří stáli v té chodbě a viděli podnos přeletět místností. A kteří o tom mluvili ještě desítky let poté.
Bohučovický fenomén je reálný, zdokumentovaný případ. Výpovědi svědků a část archivních materiálů jsou uloženy v Zemském archivu Opava. Případ byl zpracován v dokumentárním pořadu Seznam Zpráv (2021) a řadou českých médií. Interpretace jevů zůstává předmětem sporu.
