Všichni to známe – chceme tvořit, ale místo nápadů jen prázdno. A pak jsou tací, kteří tvrdí, že jim inspirace skáče sama do klína. Pozvali jsme si jednoho z nich: Lenku Dvořákovou, grafičku, textařku a člověka, který umí udělat z papíru, nápadu a zbytků čokolády hotové umělecké dílo.
Ptali jsme se jí, kde bere nápady, jak vypadá její kreativní krize a jestli se múza někdy urazí. (Spoiler: Ano. A někdy odchází do Itálie.)
Lenko, jak poznáte, že přichází nápad?
Většinou uprostřed noci. Nejlépe když už spím. V tu chvíli se mi v hlavě ozve: „Hele, co kdyby ten tučňák měl kravatu?“ A já vím, že je zle – vstávám, kreslím, zapisuju. A ráno to vypadá jako surrealistický vzkaz z jiného světa.
Takže múza není moc ohleduplná?
Ne. Nosí pyžamo, přehazuje si svoje problémy na mě a pije moje kafe. Ale když se jí chce, vytvoříme spolu věci, které by člověk střízlivý nevymyslel.
Co děláte, když vás kreativita opustí?
Píšu dopis na rozloučenou, zkouším ji přemluvit sladkostmi, nebo si pustím film, kde se vůbec nic neděje. To většinou pomůže – můj mozek se začne nudit a sám si vymyslí lepší příběh.
Máte nějaký kreativní rituál?
Vypnout internet, nasadit sluchátka a tvářit se, že pracuju, i když vlastně zatím jen koukám do zdi. Ta zeď už mi toho napovídala víc než Google.
Tvořit může každý – stačí občas vypnout realitu a zapnout představivost. Lenka je důkazem, že i když múza někdy přijde pozdě, v teplácích a s okoralým nápadem, stále to může skončit něčím krásným. A nebo aspoň něčím, co se dobře prodá na internetu.
Takže – vezměte papír, pastelky, klávesnici, hrnek s kávou a zkuste něco vytvořit. Třeba si z vás múza jednou udělá kámoše.
