Ahoj děti!
Už jste si někdy všimli, jak je slon zvláštní? Má obrovské uši, chodí jako tank a místo nosu má… chobot! Ale proč vlastně? Narodil se tak? Nebo se mu nos náhodou natáhl jako žvýkačka?
Dnes vám prozradíme zábavnou pohádku, která vysvětluje, proč má slon tak dlouhý nos. Není to vědecká pravda – ale určitě vás pobaví!
Tak se pohodlně usaďte, ať vám nic neuteče…
Kdysi dávno, když svět byl ještě mladý a zvířata neuměla googlovat, měl slon úplně obyčejný, krátký čumáček. Byl to spíš takový nosík – něco mezi knoflíkem a šiškou. A slon byl spokojený. Tedy… skoro.
Jednoho dne si slon řekl:
„Proč nemůžu dosáhnout na listí ze stromu jako žirafa? Nebo si šplíchnout vodu na záda jako hroch? Já chci taky něco speciálního!“
A tak začal nos používat jinak než ostatní. Zkoušel s ním převalit kokosový ořech, šimrat opici na ocase (nebyla nadšená), tahat lano s opicí (to byla pomsta), nebo z něj udělat chobotnici – mokrou houbu a šplouch! Na každého.
Jenže jednoho dne to trošku přehnal. V řece uviděl krokodýla. Slon byl zvídavý a chtěl si ho jen trošku očmuchat. Ale krokodýl měl hlad a chytil slona za čumák!
Tahali se – krokodýl za jeden konec, slon za druhý – až se nos natááááhl… a zůstal tak!
Od té doby má slon chobot. Dlouhý, silný, pružný a šikovný. Může s ním pít, sprchovat se, trhat větve, hladit slůně nebo… šplíchat vodu po turistech!
A víš co? Slon je teď spokojený. Protože jeho nos je nejen dlouhý, ale taky nejvšestrannější nástroj v džungli.
